4 WD safari na Fraser Island

V patek v poledne jsem vyzvedla Alese a jeho tri spoluzaky (Saru, Davida a Fernanda - vsichni ze Spanelska) pred skolou a vyrazili jsme smerem na sever do Harvey Bay. Za normalnich okolnosti je to cesta zhruba na 5 hodin. Jenze s autem plnym spaneslkych kamaradu to tak samozrejme neni! Ti na sraz samozrejme dorazili uz o pul hodiny pozdeji, protoze jeste porad jedou na spanelskej cas - takze hodina zadna mira! Bohuzel v patek zacinaly detem prazdniny, takze vsude byly zacpy. Nakonec jsme do Harvey Bay dorazili az asi v 9 vecer (po 8-hodinove jizde!)

Rano jsme uz v pul 7 museli byt v pujcovne aut (Fernando vstal pouze pod hrozbou, ze kdyz zaspi tak mu Ales ostriha vlasy :-) Tam nam promitli video jak jezdit se 4WD po pisku. Na videu to vypadalo celkem jednoduchy, jenze to takova sranda nebyla...

V 10 jsme najeli autem na trajekt a nechali se odvezt na Fraser Island (je to asi pul hodinova cesta). Pro me dobrodruzstvi zacalo uz trefovanim se autem pozadu na ten uzkej trajekt! No podivejte se jak to bylo nacpany - ale zvladla jsem to...

Tady se Ales se Sarou radujou, ze jsem s tim nesjela do vody!


Kdyz nas vylodili, jeste jsem ridila ja - ale ne dlouho, protoze me za pul hodiny uz bolely ruce a hrozne jsem se bala ze nekam sjedu nebo nabouram! Tak jsme pak nechaly se Sarou rizeni na klukach, jelikoz na Fraser Island se komunikacim snad ani silnice rikat neda! Jezdi se v hlubokem pisku a je to dost podobny jako jizda na ledu.


Za ten vikend jsme museli vyhrabavat docela hodne aut. I nam se obcas podarilo tak trochu zapadnout.



A at vidite, ze nekecam s tim jak to bylo nebezpecny a ze nejsem tak uplne posera a nebala jsem se zbytecne - tady vidite nase auto po mensi kolizi se stromem. Obcas to auto bylo opravdu neovladatelny, takze me ani neprekvapilo, ze se nam to stalo. Nastesti to nebyl velkej naraz a auto normalne fungovalo dal, jen bylo tak trochu pomackany (ale my jsme si chytre zaplatili pojistku, tak se to celkem dobre vyridilo)


Fraser Island je nejvetsi pisecny ostrov na svete - na delku ma asi 40 km a na sirku 15 km, ale prejet ho na sirku vice mene trva pul dne! My na to meli dva dny. Prvni den jsme zastavili u jezera Wabby a kluci se sli i vykoupat. Na me to bylo moc studeny, takze jsem si to odpustila.


Tady se valime v pisecnych dunach...





Na Fraser Island je taky spousta divoke zvere. Krome vselijakych ptaku a papousku jsou tu take obrovske jesterky, ktere vam skacou temer pod nohy.


Ale asi nejznamejsi jsou tu psi dingo. Jsou to divoci australsky psi, kteri muzou byt poradne agresivni. Podle lidi z auto pujcovny a mych kamaradu za posledni tri mesice jich ovsem nikdo moc nevidel. Tak to my jsme meli daleko vetsi stesti (teda stesti bylo ze nas zadnej nenapad!). Prvni 2 jsme videli hned u jezera Wabby, to nam obihali auto (asi hledali svacinu) a pak nejakym lidem ukradli botu (nic lepsiho nebylo...)


Tady mi jeste prisli docela roztomili, protoze jsem na ne koukala ze zavreneho auta. Ale kdyz jsme se odpoledne utaborili na plazi a zacali jsme stavet stan a dva kolem nas brouzdali ve stale mensim kruhu , uz mi tak roztomili neprisli. A ve chvili kdy jsem sla na zachod a otocila hlavu a jeden stal asi 2 a pul metru ode me, tak uz mi byli celkem nesympaticky! Rangeri nam poradili mit pri ruce lopatu nebo tyc a branit se kdyby na nas zautocili. Jenze ja samorzrejme na zachod lopatu nenesla! Tak jsem se odplizila zpatky ke stanu a do rana uz jsem se te lopaty nepustila!

Musim rict, ze nebyt Alese, asi bychom spali po sirakem. Byl jediny kdo vedel jak postavit stan! Zaplat panbuh, protoze jinak by nas ti psi vazne sezrali!

My jsme se se Sarou od auta moc nechteli hnout, protze jsme se baly, co na nas kde z krovi vyskoci!


Vecer jsme si udelali mensi barbeque a po setmeni zalezli do stanu, protoze na celem Fraser Island je zakazano rozdelavat otevreny ohen. A sedet po tme v takovy divocine moc lakave neni!


V noci byla takova bourka a vitr, ze nam to malem ten stan odneslo. Prselo na nas a foukalo ze vsech stran, ale jen do te doby nez Ales-zachrance ve 3 rano vstal a sel nam ten stan opravit (to uz nam v tu chvili totiz vazne padal na hlavu!)

Druhy den rano jsme asi v 7 vstali, sbalili kemp a vyrazili na jizdu po plazi, smerem na sever k vraku Maheno. Byla docela zima, trochu jeste prselo a bylo zamraceno, ale behem dne se to pak celkem vybralo, tak to bylo fajn.




Takhle vysoke puvodne byly pry vsechny pisecne duny na celem ostrove. Ale to uz davno vichr vsechno odval!

Odpoledne jsme meli tri zastavky u ruznych jezer. Nejdrive to bylo jezero Birrabeen. Na kraji je krasne bily pisek, ale par metru od plaze uz je na dne bahno, proto ta voda vypada tak tmava (neni to hloubkou).
Dalsi zastavka byla na Central Station, kde jsme jen podnikli takovou pidi prochazku do destneho pralesa. Moc se tam nedalo fotit, protoze je tam sero. Ale v potoce je tak pruzracna voda, ze si ji v prvni chvili clovek ani nevsimne!


Posledni nase zastavka byla u jezera McKenzie. Je to nejvetsi jezero na ostrove, takze plaz je plna turistu. I my jsme se tam na chvili placli, ale pak nam zacalo prset, tak jsme to museli zabalit.


Tady se mi Ales nesnazi ublizit, ale byl si zaplavat a tak me chtel svym objetim trochu osvezit! Coz se mu samozrejme velice dobre povedlo...

V nedeli odpoledne jsme vratili rozbite auto a vyrazili zpet na cestu na Gold Coast. Kluci si dali v aute pivo, takze jsem to musela cely odridit ja... Domu jsme dorazili nekdy v 1 rano a ja se ted z toho celeho vyletu jeste vzpamatovavam!

Momentalne hledame pro Alese byt, neco se rysuje, tak drzte palce at se muze brzo stehovat!

Mejte se moc krasne, piste e-maily a taky nam tu nekdy muzete nechat nejakej ten vzkaz!

Pa Sonca

Vylet do narodniho parku Springbrook

Jelikoz se o vikendu udelalo hezky, rozhodli jsme se s Alesem a jeho 2 spoluzakama vyrazit v nedeli na turu do Springbrooku. Ja uz tam byla nekolikrat, takze jsem delala tak trochu pruvodce. Jsou tam 2 trasy - jedna celodenni, kterou jsme samozrejme po srazu v 10 rano (coz pro Spanelske spluzaky znamena nejdrive kolem pul 11) uz nestihli. Tak jsme si prosli jen tu kratsi prochazku. Me s Marianou to normalne trva asi hodinu. S Alesem a jeho vasni pro foceni to byla 3 hodinova zalezitost :-) Ale zase udelal krasny fotky, jaky ja ani po 5 navstevach Springbrooku nemela. No posudte sami...

Tady jsme jeste pred turou - zleva Ales, Fernando, David a ja

Jedna z prvnich zastavek a Ales to bere rovnou k utesu nad vodopadem. Ja jsem tak odvazna nebyla. Ne ze bych mela primo zavrate, ale na takovouhle skalu bez zabradli si netroufam. Nedela mi to uplne dobre. Urcite bych zakopla a zahucela tech 200 metru dolu!

Tady jsme opet vsichni ucastnici zajezdu.

A na tuhle fotku Ales nestihnul dobehnout. My jsme mu porad kazili kompozici fotek. Proste nemam toho umeleckeho ducha jako Ales :-)

Cestou je spousta jeskyni a podobne. Ten co okusuje liany neni Tarzan, ale Fernando

Tady uz jsme dole v udoli, pod vodopadama - to jste asi pochopili podle toho proudu vody... Nejdriv se fotil Ales s Fernandem

Potom Ales sam

Pak ja

Pak vodopady

No a takhle bych mohla pokracovat do nekonecna.

Pod vodopadama jsme se trochu zmaceli, ale ono to bylo uplne jedno, protoze zhruba v pulce cesty nam zacalo prset, a to ne jen tak poprchavat, ale peknej slejvak! Ne nadarmo se to jmenuje destny prales. No tak jsme si to dali nahoru poklusem ale i tak jsme k autu dorazili uplne promoceni a zmrzli.

Ales pristi tyden jede do Byron Bay na surfarsky kemp. Ja se asi budu valet na plazi, kdyz to pocasi dovoli. A kdyz bude hezky mozna vezmu svoje prkno a pojedu se za Alesem podivat a taky si to zase po pul roce vyzkouset (nejspis uz jsem to vsechno zase zapomnela!)

Pa Soňa

Nastrahy velkomesta

Tak v prvni rade bych mela tento blog prejmenovat na Soňa a Aleš v Australii. Minuly tyden v patek 24 srpna sem totiz na rok za mnou prijel Ales. Sesli jsme se v Sydney a tyden courali po meste. Musim rict, ze Ales s sebou konecne zase privezl nejaky to pekny pocasi, tak nam jen jeden den prselo a pak se to vybralo a bylo nadherne cely tyden.

I kdyz mel Ales trochu problemy se zmenou casu, docela dobre to zvladal. Prvni den jsme vyrazili do Taronga Zoo v Sydney. Bylo trosku zklamani, protoze tam nemeli moc klokanu, na coz se samozrejme Ales tesil nejvic. On si to ale pozdeji vynahradil na vylete do Modrych hor.

Tady Ales vtipalek... Pro ty kdo neumi tak dobre anglicky, ten napis vedle me je: 'Neni opila, jen travi' a patri to ke koalam, kteri se zivi eukaliptem a vlastne jsou v jednom kuse jak opili.

Dalsi dny jsme samozrejme procourali centrum - kolem opery, Harbour Bridge a tak dale a tak dale.

Vecery jsme vetsinou travili u sklenicky vina v Darling Harbor. Konecne mam take nejake nocni fotky, Alesuv fotak dela trosku lepsi fotky nez ten muj :-)

Jeden vecer jsme vyrazili na Milsons Point, coz je na druhe strane pristavu a je odtud vyhled na operu a most zase z jineho uhlu.

Ve stredu jsme si zaplatili vylet do Modrych hor. Podnikli jsme tri hodinovou turu Grand Canyonem. Dole byla takova zima, ze se z toho Ales nastydl a po zbytek tydne trpel s rymou. Ja jakozto zkusena Australanka jsem si nechala dlouhy rukav a prezila jsem to bez ujmy na zdravi.

Tady uz jsme po ture - pokud vam pripadame trochu znaveni bude to tim ze jsme prave vyslapli asi 1000 schodu!

Ales u 'Tri sester' - k tomu se vaze cela legenda, ale na to tady asi neni moc misto. Tak pokud mate zajem cely pribeh slyset, zavolejte prosim na +61404536367 a bude vam odvypraven v ceskem jazyce (za pouhych $50 za osobu :-)

No a tady uz obdivuji vyhled po horach. Ufff az tam dole jsem byla a cely jsem si to vyslapla nahoru.

Jo a jeste ten slibovany klokan:

V Modrych horach si me moc oblibil jeden papousek kakadu. Teda spis si oblibil moje jablko, kterym jsem krmila jeho kamarady. Jenze asi jsem byla pomala a papouska uz nebavilo cekat, tak sel rovnou ke zdroji (to je skutecne volny neochoceny papousek!)

Po ture jsme potrebovali trosku odpocinku, takze jsme vyrazili autobusem na Bondi beach. Bylo krasne pocasi, tak jsme se chteli valet na plazi. Jenze foukal desne studenej vitr, tak se tam moc dlouho nedalo vydrzet. Ale Ales byl odvaha a sel se dokonce vykoupat! Tvrdil ze to tak studeny nebylo, ale zachranarska stanice uvadela teplotu vody 16-18 stupnu! Ja jsem si ani nohy nesmocila! Jsem uz zhyckana a pod 24 stupnu do toho nelezu!

Alese mistni zakazy vstupu netrapi... Co by neudelal pro fotku!

Ja tady okoukavam styl od zkusenych surfaru v Manly, abych nebyla uplne mimo az na to v lete zase vlezu!

Posledni den uz jsme jen sli pomalou prochazkou do centra pres botanicke zahrady. Tam jsou tez divoci papousci kakadu, kteri se nechaji krmit temer z ruky (my pro ne ale bohuzel nic nemeli a oni brzo zjistili ze se je snazime osulit jen steblem travy!)

Tak to byl nas spolecny tyden v Sydney. V sobotu jsme preleteli na Gold Coast a Ales jednu noc prespal u nas v baraku. Dneska uz jsem ho odvezla do jeho nove hostitelske rodiny (jen tak mimochodem Slovenske rodiny) a zitra mu zacina skola. Me uz skola skoncila, ja ted zadam o nove pracovni povoleni a budu hledat praci. Tak mi drzte palce at vizum dostanu a praci sezenu. A Alesovi at to ve skole vali!

Mejte se krasne

Zdravi tentokrat

Soňa a Aleš