BULA! (Fijijsky pozdrav - neco ve smyslu ahoj nebo i na zdravi)

Tyden na Fiji na souostrovi Yasawa

Po promrzlych 3 tydnech na Zelandu jsem se rozhodla zaletet ohrat na Fiji. Ne ze by na Gold Coast nebylo dostatecne teplo, ale kdyz uz jsem byla u toho cestovani...

Zaplatila jsem si docela vyhodnou cestu, kde jsem za $600 projela 4 ostrovy a mela jsem v tom jak transfery, ubytovani tak i jidlo. Funguje to tak, ze po ostrovech Yasawa jezdi velka lod - neco jako kyvadlova doprava. Kolem kazdeho ostrova projede 2x za den - rano smerem na sever a odpoledne smerem na jih. Ja jsem to brala z jizniho konce na severni.

Prvni zastavka byl ostrov South Sea Island. Tam jsme byla na jednu noc. No a musim priznat, ze dele bych tam ani byt nechtela, protoze je to pidi ostrov, ktery se da dokola obejit za 5 minut. Pridavam fotku jen pro predstavu a at vidite ze si nevymyslim.

Na celem ostrove krome jedne budovy s hostelem neni vubec nic. Jen tak mimochodem v tom jednom pokoji (na celem ostrove je jenom jeden pokoj) nas spalo asi 40 - a to neni nejvetsi ve kterem jsem na Fiji spala - na jednom ostrove jsem spocitala asi 80 - 100 posteli v jednom pokoji! No jak v propagacni borzure psali - tento vylet neni pro ty kdo nevydrzi tyden bez fenu!

Na South Sea Island jsem si udelala jeden ponor k mistnimu vraku lodi. Bohuzel bylo to tesne po bouri, takze viditelnost nebyla nic moc. Ovsem voda mela snad 30 stupnu, takze jsem se potapela jenom v kratasech a tricku! A temer bez zateze! No to byla parada!!!

Druhy den jsme rano pokracovala na sever na dalsi ostrov - Kuata. Ostrov vlastni mistni obyvatele a krom malinkate restaurace a par pokoju tam nic neni. Teda ono vlastne na zadnem z tech ostrovu nic neni. Nejhorsi na tom bylo ze krome piva, limonady a vody tam take nic neprodavaji! Ne ze bych byla shoppoholic, ale na zmrzlinu jsem mela chut asi tak 20x za den!

Kuata je sice vetsi nez South Sea Island, ale potapecska zakladna tady neni. Takze jsem cely den bud spala v houpaci siti nebo se valela v mistni zatoce

V podvecer jsme si vyslapli na nejvyssi horu Kuaty - rekla bych asi tak 300m haha a pockali si na zapad slunce. I kdyz 300 metru vysokej kopec se nezda nic moc, v tom horku a v destnem pralese je to docela vysoko! Lilo ze me docela slusne!

Na jednom z tech ostrovu v okoli se natacel Trosecnik s Tomem Hanksem. Ono se toho vubec na Fiji natacelo hodne - napriklad i Modra Laguna, ve ktere jsem se take zastavila. Ale to az za chvili...

Mistni chief neboli nacelnik nas vzal jejich jedinou lodi na vedlejsi ostrov podivat se do vesnice.

Tady jsem pred jeho domem. Jak nam vysvetlit, postavit takovy dum trva i nekolik mesicu, ale protoze zijou v jedne komunite, vzdycky se na to slozi cela vesnice a vsichni pomahaji

Vesnicane cely den v podstate nic nedelaji. Jen se povalujou po plazi, hrajou na kytaru a zpivaj. Oni jsou vubec takovej hravej narod, porad si neco zpivaj a hrozne je bavi hrat hry. A vsichni jsou moc sympaticky tim, ze se porad necemu smejou. Ja teda mela pocit ze se z 90% smali nam turistum... Zensky sedej a pletou naramky ze suseneho listi, pripadne vyrabi nahrdelniky z musli. No a to vsechno se nam pak samozrejme pokouseli prodat...

I ja jsem si to pleteni naramku vyzkousela. A vysledek nebyl tak uplne spatnej...

Jeden vecer pro nas usporadali Fiji vecer - vsichni jsme se museli obleknout po stylu domorodcu (coz kdyz jsem na veceri dorazila jsem zjistila ze jsem udelala pouze ja a hrstka spoluucastniku). Fiji vecer spocival v tom, ze vecere se jedla rukama bez priboru. Maso by se jeste takhle jist dalo, ovsem bramborovy salat, pudink a kompot uz byl horsi. Pripadala jsem si tak trochu jako prasatko...

Po veceri byla tradicni Kava ceremony. Kava je mistni napoj z korene nejake rostliny (nevim jake) a ma to fungovat jako takovy uklidnujici pripravek. Neni to droga ani alkohol a na me to vubec zadny ucinek nemelo. V podstate to vypada jako bahnita voda a chutna take tak (ne ze bych nekdy bahnitou vodu pila, ale predstavuju si ze to chutna zrovna tak)!

A po veceri pro nas pripravili fire show a Fiji tanec. Maji i 'Bula' tanec pro turisty, neco na styl Makareny. Donuti kazdeho si stoupnout a ucastnit se. Ja na to moc nejsem, tak jsem to temer kazdy vecer protrpela. Ale show jinak byla pekna.

Po dvou dnech na ostrove Kuata jsem se na jednu noc premistila na Manta Ray Island. Bohuzel je mimo sezonu, takze tam zadne manty nejsou. To bylo pravda trochu zklamani, ale nevadi, ja jsem se spokojene dal vyvalovala v houpaci siti.

No a takovy jsem mela vyhled v podstate cely tyden...

Fiji je dost proslule zapadama slunce - no a neni se cemu divit... Jedine co me kazdy vecer na zapadu slunce trapilo, ze okamzite vyrukovala armada komaru. A uz jsou asi zvykli na vsechny mozne repelenty, takze pred nima neni moc uniku. Ja asi nemam moc sladkou krev, protoze ve srovnani s jinyma jsem prezila bez vetsich stipancu. Nekteri cestovatele meli tak strasne stipance ze se jim do toho dala infekce a museli brat antibiotika.

No a posledni ostrov ktery jsem navstivila byl Coralview. Je to temer na uplnem severu souostrovi Yasawa a tady byla konecne ta slibovana Modra Laguna.

K memu velkemu zklamani je to soukromy ostrov a nikdo na nej nesmi. Ja jsem se tam byla potapet, protoze z vody vas nikdo vyhodit nemuze, ale na plaz jsme nemeli dovoleno. Pravda ve filmu to vypadalo daleko vetsi, jak uz to tak byva. Ale i tak je to krasnej ostrov. Jen neni tak uplne opustenej - z naseho ostrova to bylo co by kamenem dohodil...

V takovych 'boudach' se na Coralview bydlelo. Cely resort je v docela hezke tropicke zahrade plne palem a mezi nima natazenych houpacich siti. Tak je vam asi jasne, co jsem krome potapeni cele dva dny delala :-)

Tady jsem na veceri u naseho nacelnickeho stolu - no tak jsme se pojmenovali sami, protoze jsme vzdycky skoncili u stejneho stolu - jedineho osviceneho uprostred jidelny.

No a to byl konec meho Fiji dobrodruzstvi a druhy den jsem nasedla na lod a po 5 hodinach byla zpet na pevnine. Druhy den jsem letela zpatky na Gold Coast a ted uz jsem zase tady zpatky 'doma' a chystam se na Vanoce a pote zpet do skoly.

Tak to je vse, mejte se krasne a ja se snad zase brzo ozvu.

Soňa

Vyhnanstvi na Novem Zelandu

Tak sem opet po dlouhe dobe pridavam nejaky ten prispevek. Mela jsem tak trochu blazinec co se viza tyce, takze jsem nemela cas si hrat s blogem. Ale uz je vsechno zase jak ma byt, mam nove vizum na dalsi 2 roky a nemusim se strachovat kdy me z Australie vyhosti :-)

Vzhledem k tomu, ze mi vizum o ktere jsem jiz loni zadala zamitli, musela jsem opustit Australii a zazadat si o nove. No a nejblizsi a jelevnejsi je Novy Zeland, takze jsem se tam na konci rijna vydala. Letela jsem do Aucklandu na severnim ostrove, kde jsem zustala prvnich 5 dnu. Pote jsem si pujcila auto a vyrazila na jih do Wellingtonu. Cestou jsem nikde moc nestavela, protoze sever uz jsem si pred par lety projela. Vzala jsem to tedy jinou trasou nez minule. Jela jsem tentokrat po vychodnim pobrezi pres Coromandel, kde jsem se byla podivat na White Island.

Je to vlastne sopka, asi 50 km od pobrezi.

Vsude tam desne smrdi sira, takze nam k vybave dali take plynovou masku aby se nam lepe dychalo a bonbony, aby nas to nedrazdilo v krku. To je dobra vymluva, ne?

Na celem ostrove nic neni, jen stara rozpadla tovarna na tezbu a drceni kamenu. Takhle tam pry zili pracovnici i 10 let. Ja bych se tam zblaznila! A to nejen smradem ale i nudou...

Z White Islandu jsem pokracovala do Wellingtonu, kde jsem se sesla s Alesem. Druhy den jsme nasedli na trajekt a nechali se odvezt na jizni ostrov. Tam jsme si opet pujcili auto a vyrazili na turu po zapadnim pobrezi. Prvni zastavka z pristavu Picton byla v narodnim parku Able Tasman. Tam jsme meli domluvene spani na lodi v hostelu. Jenze lod je zakotvena 3 hodiny pesky od vchodu do narodniho parku. Tak jsme se pekne prosli.

Druhy den nas vodni taxi odvezlo na opustenou plaz, kde jsem se trochu courli asi na hodku a pak se zase nechali vyzvednout.

Cestou zpatky jsme videli lachtany, jak se povalujou na kameni a celej den spi...

Z Abel Tasman jsme dalsi den pokracovali po zapadnim pobrezi smerem na jih. Na noc jsme zastavili ve vesnici Punakaiki, kde jsou palacinkove skaly. No vazne, nekecam, tak se to jmenuje - Pancake Rocks, protoze to vypada jako palacinky naskladane jenda na druhou. Bohuzel pocasi nebylo nic moc, tak jsme se tam moc nezdrzeli.

Z Punakaiki jsme pokracovali na ledovec Fox. Cestou jsme to brali pres vyhlidky, tahle je nekde na pobrezi mezi Punakaiki a Maheno Beach, kde jsme narazili na tucnaky.

Jeste pred Foxem jsme zastavili i na ledovci Franz Josef.

Na Fox glacier jsme meli domluveny celodenni 'vylet', pri kterem nas mela helikoptera odvezt doprostred ledovce a pak jsme si meli vysplhat na Chancelor Dome, coz je asi 2 km vysoka hora, ze ktere je pry skvely vyhled na Mt Cook nejvyssi horu na Zelandu. Jenze pocasi nam opet nepralo a tak vylet zrusili. Misto toho jsme si tedy zaridili kratsi, puldenni vylet.

Helikopteru jsme si ujit ovsem nenechali. A tak jsme pristali uprostred ledovce a asi 2 hodiny ho prozkoumavali. Jsou tam vsemozne ledove jeskyne - od tech malych jako tahle az po obrovske, kam se vesla cela nase skupina asi 12ti lidi.

Musim priznat ze jsem tam teda pekne promrzla. Vzhledem k tomu, ze vetsina vyletu nam proprsela a ze pro nas museli priletet driv neni se ani cemu divit. Navic obycejne teplaky nejsou upne idealni vybaveni na prozkoumavani ledovce!

Z Foxu jsme dalsi den pokracovali do Queenstownu a do Milford Sound. Bohuzel i Milford Sound nam cely proprsel, takze ani nemam zadne hezke fotky. Byl to puldenni vylet lodi a krome mlhy a vln jsme v podstate nanestesti nic nevideli. Shodli jsme se, ze to nebylo fer a ze takoveho pocasi by meli ten vylet zrusit. Na lodi byla takova zima, ze vetsinu casu jsme travili v kajute u horkeho caje nebo kafe.

Pote jsme se vratili do Queenstownu a tam zustali par dni.

Queenstown je primo nadhernej a rozhodla jsem se, ze si tam v zime pojedu zalyzovat.

U Queenstownu jsme se take zastavili na moste Kawarau, kde je velka zakladna bungee jumping. Ale jak Ales tak ja jsme srabi a ani jeden z nas neskocil. Tak trochu jsem se stydela, kdyz jsem videla skocit pani ktere mohlo byt tak 70!

No a z Queenstownu jsme to brali vnitrozemim smerem na Christchurch. Tady jsem jeste nekde v okoli Queenstownu. Jsou tam same vyhlidky a neda se odolat a na kazde se musi zastavit. Takze se mi nedivte, kdyz si presne nepamatuju kde to vlastne bylo...

Jedna z nasich poslednich zastavek bylo jezero Pukaki a jezero Tekapo. Tady nam konecne to pocasi pralo a tak jsme videli to co je na vsech propagacnich materialech k Zelandu - odraz zasnezenych hor na hladine...

Tohle je ta nejvyssi hora - Mt Cook, mam pocit ze je asi 3500 m

No nema to jezero nadhernou barvu? To vazne neni upravene ve Photoshopu!


No a tim nase spolecne cestovani s Alesem skoncilo. On z Christchurch letel zpatky na Gold Coast a ja se vydala ohrat se na Fiji. O tom se doctete hned v dalsim prispevku, tedy az se k tomu dostanu (teda vlastne dokopu haha). Momentalne nemam moc dobre pripojeni na internet, tak az to vyresim, tak slibuju ze se Fiji dockate.

A kdyby to nebylo do Vanoc, tak vam vsem preju krasne svatky a hodne stesti do noveho roku. Ales je momentalne na ceste domu, ovsem zastavil se v Thajsku a jak jiste vite tak Bangkok ma obsazene letiste. Podle poslednich zprav by se mel Ales s Radkem presunout do Malajsie a odletet o den pozdeji z Kuala Lumpur. Tak doufam, ze to vsechno probehne bez problemu a ze je na vanoce uvidite!

Mejte se zatim krasne

Pa Sonca