Vyhnanstvi na Novem Zelandu

Tak sem opet po dlouhe dobe pridavam nejaky ten prispevek. Mela jsem tak trochu blazinec co se viza tyce, takze jsem nemela cas si hrat s blogem. Ale uz je vsechno zase jak ma byt, mam nove vizum na dalsi 2 roky a nemusim se strachovat kdy me z Australie vyhosti :-)

Vzhledem k tomu, ze mi vizum o ktere jsem jiz loni zadala zamitli, musela jsem opustit Australii a zazadat si o nove. No a nejblizsi a jelevnejsi je Novy Zeland, takze jsem se tam na konci rijna vydala. Letela jsem do Aucklandu na severnim ostrove, kde jsem zustala prvnich 5 dnu. Pote jsem si pujcila auto a vyrazila na jih do Wellingtonu. Cestou jsem nikde moc nestavela, protoze sever uz jsem si pred par lety projela. Vzala jsem to tedy jinou trasou nez minule. Jela jsem tentokrat po vychodnim pobrezi pres Coromandel, kde jsem se byla podivat na White Island.

Je to vlastne sopka, asi 50 km od pobrezi.

Vsude tam desne smrdi sira, takze nam k vybave dali take plynovou masku aby se nam lepe dychalo a bonbony, aby nas to nedrazdilo v krku. To je dobra vymluva, ne?

Na celem ostrove nic neni, jen stara rozpadla tovarna na tezbu a drceni kamenu. Takhle tam pry zili pracovnici i 10 let. Ja bych se tam zblaznila! A to nejen smradem ale i nudou...

Z White Islandu jsem pokracovala do Wellingtonu, kde jsem se sesla s Alesem. Druhy den jsme nasedli na trajekt a nechali se odvezt na jizni ostrov. Tam jsme si opet pujcili auto a vyrazili na turu po zapadnim pobrezi. Prvni zastavka z pristavu Picton byla v narodnim parku Able Tasman. Tam jsme meli domluvene spani na lodi v hostelu. Jenze lod je zakotvena 3 hodiny pesky od vchodu do narodniho parku. Tak jsme se pekne prosli.

Druhy den nas vodni taxi odvezlo na opustenou plaz, kde jsem se trochu courli asi na hodku a pak se zase nechali vyzvednout.

Cestou zpatky jsme videli lachtany, jak se povalujou na kameni a celej den spi...

Z Abel Tasman jsme dalsi den pokracovali po zapadnim pobrezi smerem na jih. Na noc jsme zastavili ve vesnici Punakaiki, kde jsou palacinkove skaly. No vazne, nekecam, tak se to jmenuje - Pancake Rocks, protoze to vypada jako palacinky naskladane jenda na druhou. Bohuzel pocasi nebylo nic moc, tak jsme se tam moc nezdrzeli.

Z Punakaiki jsme pokracovali na ledovec Fox. Cestou jsme to brali pres vyhlidky, tahle je nekde na pobrezi mezi Punakaiki a Maheno Beach, kde jsme narazili na tucnaky.

Jeste pred Foxem jsme zastavili i na ledovci Franz Josef.

Na Fox glacier jsme meli domluveny celodenni 'vylet', pri kterem nas mela helikoptera odvezt doprostred ledovce a pak jsme si meli vysplhat na Chancelor Dome, coz je asi 2 km vysoka hora, ze ktere je pry skvely vyhled na Mt Cook nejvyssi horu na Zelandu. Jenze pocasi nam opet nepralo a tak vylet zrusili. Misto toho jsme si tedy zaridili kratsi, puldenni vylet.

Helikopteru jsme si ujit ovsem nenechali. A tak jsme pristali uprostred ledovce a asi 2 hodiny ho prozkoumavali. Jsou tam vsemozne ledove jeskyne - od tech malych jako tahle az po obrovske, kam se vesla cela nase skupina asi 12ti lidi.

Musim priznat ze jsem tam teda pekne promrzla. Vzhledem k tomu, ze vetsina vyletu nam proprsela a ze pro nas museli priletet driv neni se ani cemu divit. Navic obycejne teplaky nejsou upne idealni vybaveni na prozkoumavani ledovce!

Z Foxu jsme dalsi den pokracovali do Queenstownu a do Milford Sound. Bohuzel i Milford Sound nam cely proprsel, takze ani nemam zadne hezke fotky. Byl to puldenni vylet lodi a krome mlhy a vln jsme v podstate nanestesti nic nevideli. Shodli jsme se, ze to nebylo fer a ze takoveho pocasi by meli ten vylet zrusit. Na lodi byla takova zima, ze vetsinu casu jsme travili v kajute u horkeho caje nebo kafe.

Pote jsme se vratili do Queenstownu a tam zustali par dni.

Queenstown je primo nadhernej a rozhodla jsem se, ze si tam v zime pojedu zalyzovat.

U Queenstownu jsme se take zastavili na moste Kawarau, kde je velka zakladna bungee jumping. Ale jak Ales tak ja jsme srabi a ani jeden z nas neskocil. Tak trochu jsem se stydela, kdyz jsem videla skocit pani ktere mohlo byt tak 70!

No a z Queenstownu jsme to brali vnitrozemim smerem na Christchurch. Tady jsem jeste nekde v okoli Queenstownu. Jsou tam same vyhlidky a neda se odolat a na kazde se musi zastavit. Takze se mi nedivte, kdyz si presne nepamatuju kde to vlastne bylo...

Jedna z nasich poslednich zastavek bylo jezero Pukaki a jezero Tekapo. Tady nam konecne to pocasi pralo a tak jsme videli to co je na vsech propagacnich materialech k Zelandu - odraz zasnezenych hor na hladine...

Tohle je ta nejvyssi hora - Mt Cook, mam pocit ze je asi 3500 m

No nema to jezero nadhernou barvu? To vazne neni upravene ve Photoshopu!


No a tim nase spolecne cestovani s Alesem skoncilo. On z Christchurch letel zpatky na Gold Coast a ja se vydala ohrat se na Fiji. O tom se doctete hned v dalsim prispevku, tedy az se k tomu dostanu (teda vlastne dokopu haha). Momentalne nemam moc dobre pripojeni na internet, tak az to vyresim, tak slibuju ze se Fiji dockate.

A kdyby to nebylo do Vanoc, tak vam vsem preju krasne svatky a hodne stesti do noveho roku. Ales je momentalne na ceste domu, ovsem zastavil se v Thajsku a jak jiste vite tak Bangkok ma obsazene letiste. Podle poslednich zprav by se mel Ales s Radkem presunout do Malajsie a odletet o den pozdeji z Kuala Lumpur. Tak doufam, ze to vsechno probehne bez problemu a ze je na vanoce uvidite!

Mejte se zatim krasne

Pa Sonca