Lightning Ridge

V patek rano jsem s Erin vyrazila opet na kone k Waynovi. Tentokrat jsme jely jeste dal nez Moree a to do Lightning Ridge, coz uz je skutecne uprostred niceho v Outbacku. Pro predstavu pridavam mapu...

Cesta byla docela v pohode, hlavne diky tomu, ze jsem si pred 14 dny nechala opravit auto a konecne mi zase funguje klimatizace. Bez te bysme to s Erin asi neprezily, protoze venku bylo asi 35 stupnu (a to jeste zdaleka neni leto, v lete v Lightning Ridge stoupaji teploty az na 50 stupnu).

No a vypada to tam asi takhle...

Mezi 'mestama' je tak 200 km vyprahle zeme a nikde nic (uz se ani neda rict, ze tam je sucho, tam uz je temer veskera vegetace mrtva. Preziva jen par stromu a trnite kere.) Kdyz se vam rozbije auto, mate docela smulu a musite cekat nez nekdo pojede okolo a zastavi vam, protoze na telefon se spolehnout rozhodne neda. Ja jsem od Moree uz dal vubec signal nemela.

Nam se ale auto nastesti nerozbilo, takze jsme dorazily v poradku. V patek vecer jsme se s Waynem sesly ve Walgettu, coz je asi 80 km od Lightning Ridge a prespaly jsme tam u silnice v nasich novych swags!

Druhy den rano jsme uz ujely jen tech zbyvajicich par kilometru (asi 40) k Waynovi. Ma tam obrovskej pozemek, zhruba 10 km ctverecnich. No a na tomhle velkem pozemku jsme zacali hledat kone! Oni tam cely tyden pobihaj uplne divoce a pak o vikendu je Wayne vzdycky prijede zkontrolovat a zajezdit si. No jenze zkuste chytit kone, ktery si cely tyden delal co chtel! Nahnat je do ohrady nebyl zas takovy problem, protoze jsme je nalakali na jidlo. Ovsech chytit a osedlat je uz bylo horsi.

Tady se Wayne snazi chytit Mavericka (jen tak mimochodem, vypada to ze jmeno proslo, protoze mu tak porad rika!) Odchytit ho trvalo hodinu a pul! Ale pak uz vsichni poslouchali jako beranci...

No a ja jak jinak, nez ze jsem stravila cele 4 dny na Cappuccinu. Jediny problem s nim je, ze se vseho desne boji, takze porad skace a tak. Uz se mi z nej podarilo i spadnout, ale nastesti se mi nic nestalo.

Normalne jezdim samozrejme v helme. V tom klobouku jsem se jen fotila. Je to typicky australsky klobouk, kteremu se rika Akubra. Ten pravy stoji kolem $200, ale ja jsem si jen poridila takovou levnou verzi...

Ve volnych chvilich jsem trenovala na rodeo :-)

V sobotu rano jsme se vzbudili a v kempu jsme meli navstevu tri divokych pstrosu emu. Po tom pozemku jich beha docela hodne, ale jsou tezko videt, no to konecne vidite sami!

Krome pstrosu tam beha asi 1000 divokych klokanu. Ty jsme fakt videli na kazdem kroku. Pak jsme take narazili na lisku, guanas (coz jsou asi metr dlouhe jesterky) a take jsem konecne videla prvniho volneho jedovateho hada! Docela jsem se bala, protoze kone z nich sili a kdyby ho Cappuccino zahlidl, tak by me na nej pravdepodobne shodil! Nevime presne co to bylo za hada, ale Erin s Waynem usoudili ze to mohl byt brown snake, coz je jeden z tech nejjedovatejsich... No nastesti se nas bal vic nez my jeho a zalezl nekam do diry.

V pondeli odpoledne jsme vyrazili do mesta. Lightning Ridge je znamy tim, ze se tam tezi cerne opaly. Jsou tam vsude kolem doly. A proto je tam velice jednoduche pro nelegalni imigranty schovavat se pred imigracnim. Proto tahle cedule!

Je to opravdu male mesto, a takhle to vypada na hlavni ulici v 'centru'. My jsme si jen zasli na kafe a pak odpoledne se podivat do jednoho z dolu.

Takhle to vypada vevnitr. Je tam prijemnych 20 stupnu po cely rok. Takze at je venku 50 nebo -5 tak v dolech je stala teplota. Pro nas to byl docela prijemny odpocinek od te vyhne venku.

To nam to s Erin slusi. Hornik by ze me asi hned tak nebyl. Myslim, ze kdyby se ten dul zboril nam na hlavu, tak takovahle helma by nam asi stejne moc nepomohla! No nastesti se nic takoveho nestalo, takze vylet jsme prezili ve zdravi. Ale taky jsme nenasli zadne opaly. V obchodech jich bylo spousta, ale vetsina se pohybovala minimalne kolem $300 a slo to nahoru az pres $300 000
V utery v poledne jsme si sbalily swags a nahazely vsechno do auta a vyrazily jsme na zpatecni 9-ti hodinovou cestu do Tweed Heads. Konska chripka sice porad trva, ale uz nam otevreli mistni staje, takze zase budeme chodit na hodiny.

S vizem porad bojuju, i kdyz ted uz cekam jen na preklad vypisu z rejstriku trestu a na vypis rejstriku z USA. Tak snad mi to vsechno uz brzo prijde a budu konecne mit to zatracene vizum!

Mejte se vsichni krasne a napiste nekdy jak se mate a co delate.

Soňa

Den v Dreamworldu

Jelikoz cekam na vizum a nemuzu zatim pracovat, mam ted v podstate prazdniny. Prestoze jsem tu jiz temer dva roky, teprve dneska se mi nekoho podarilo premluvit k navsteve posledniho zabavniho praku. Uz jsem zvladla Wet'n'Wild, Movie World, Seaworld, Australian Outback Spectacular a dneska konecne take Dreamworld. Vsechny ty parky jsou tady v okoli, takze to pro nas neni nijak zvlast daleko. A listek jsme si s Astrid koupily u Alese ve skole, takze jsme kazda usetrila pres $20! No a Ales nesel, protoze musel do skoly!

Nase prvni atrakce byla horska draha a hned po ni dalsi, ktera byla tak trochu jina - misto ve vozicku se tam sedi na motorce! Asi takhle...

A jede to pekelnou rychlosti a klopi to zatacky, takze stesti ze jsme na to sly jeste pred obedem. Po obede jsme si daly jen detskou atrakci (jen tak mimochodem to tak pohodovy nebylo a deti z toho musi byt pekne vyklepany!). Dreamworld ma takzvanou velkou 6, coz je sest velkych atrakci - ty dve horske drahy co jsme jiz zvladly, lavici (ktera vyla mimo provoz - nastesti :-), volny pad (na ktery jsem si ani ja ani Astrid netroufly), vez teroru a takzvany parat.

Parat ve stavu klidu nevypada nijak zakerne. Tak jsme se na to vrhly - no mohlo nam byt podezrele, ze tam nebyla vubec zadna fronta, ale z toho jsme se jeste v tu chvily radovaly...

Kdyz se s nama ale parat zacal houpat a toci zaroven, uz to nebylo nic moc a jakmile jsem u toho jeste byla hlavou dolu tak uz mi bylo uplne spatne! Byla to pekne zakerna atrakce, po ktere jsem si msela dat 10 minut oddechu ve stinu v sedaci pozici!

Tohle je ta vez teroru. Nemam tuseni jak je to vysoky - ale hodne. Tam nas v takovem malem vozicku vystrelili nahoru. Jede to tak rychle, ze cela atrakce je za vama behem 15 vterin. A jediny co vidite je modry nebe. Tohle zespoda vypada tak strasidelne, ze jsme kolem toho celej den chodily a nemohly se rozhodnout jestli do toho pujdem nebo ne... Pak se nam to tak libilo, ze jsme na to sly dokonce 2x.

Odpoledne jsme stihly jeste navstivit dum Velkeho Bratra. Musim rict, ze v televizi to vypada daleko vetsi. A ja bych tam jako soutezici asi neprezila ani 2 dny.

Tady jsme s Astrid v kuchyni Velkeho Bratra.

Cestou z domu Velkeho Bratra jsme narazily na silnici na takovouhle ceduli! To me teda podrzte - tygri v Australii?

No ale v Dreamworldu vazne jsou! Tenhle teda neni pravej, ale je v zivotni velikosti.

Tehnlhe uz pravej je. Je to tygr Bengalsky, jmenuje se Taj a to ze je bily je dano v genech - neco jako kdyz jsou lidi blond a maji modre oci...
Taj je skvele vycvicenej, takze nam ukazal, jak dokaze ve skoku ulovit kousek masa!

Krome velkych tygru maji v Dreamworldu take dve 6-ti mesicni mladata! Nekolikrat denne je pripnou na voditko a prochazeji s nima cely park. My je teda prosvihly a videly jsme je jen ve vybehu, ale i tak jsme z nich byly uneseny!

Tak to je vse. Mejte se krasne, ja zas neco pridam az budu delat neco zajimaveho. Zitra jedu opet na kone za Waynem - uz bylo na case, kvuli konske chripce byly vsechny staje (a stale jeste vetsina je) zavrene! Tentokrat jedeme do Lightning Ridge, kde ma Wayne svuj pozemek - jen tak mimochodem temer 4000 akru, coz pry je asi 20km ctverecnich! Tak to si zajezdime, uz se tesim!

Tak pa

Soňa