Kempovani v narodnim parku Lamington

Minuly tyden jsem v praci dostala 3 dny volno, tak jsem s kolegyni Hollie vyrazila do narodniho parku Lamington. Je to od nas pouhych 50 km, ale cesta trva zhruba 2 hodiny. Autem se pomalu splha serpentynama do kopce a na vetsine mist je silnice siroka tak akorat pro jedno auto. Takze cesta sama o sobe uz byla dobrodruzstvi, obzvlast protoze cestou vetsinou potakavate autobusy!

Na misto jsme dorazily asi ve 3 odpoledne a uz jsme pred zapadem slunce tak akorat stihly postavit stan. No neni divu, ze nam to trvalo cele odpolende, kdyz se podivate jakym zpusobem jsme to stavely. Tady napriklad Hollie zatlouka koliky do zeme...

V kempu jsme prvni noc byly uplne sami, takze jsem si misto na stanovani mohly vybrat kde jsme chtely.

Nas kemp byl obsacovany divokou zveri, hlavne teda wallabies (coz jsou miniaturni klokani) a papouskama.

Jakmile stan stal, zacaly jsme kuchtit veceri. No a jak jinak nez barbeque, vzdyt jsme v Australii! Uvarily jsme toho jak pro armadu, kazda jsme zobly dva parky a zbytek jsme nechaly na 'pozdeji'.

Jelikoz v parku je zakaz otevreneho ohne, a venku byla celkem zima, v 8 vecer uz jsme nemely co delat, tak jsme zalezly do stanu a u maly lampicky kecaly.

V jednu chvili jsem za hlavou slysela funeni, ale nic jsem si z toho nedelala, protoze jsem usoudila ze to bude jeden z tech wallabies. Pak skrz stan vidim jak nejaky zvire strka nos a snazi se dostat na ty zbytky nasi vecere. To uz jsem vyskocila a zacala panikarit, protoze jsem se bala, ze to je pes dingo. No a to oprskle zvire nam vlezlo pod plachtu stanu a vyskocilo na 'okenko' a tam zustalo vyset s vytrestenyma ocima! My s Hollie samozrejme zacaly jecet a kdyz jsme zjistily ze to je jen possum, tak jsme dostaly zachvat smichu. Myslim, ze possum byl vic vystrasenej z nas nez my z nej. Polstarem jsme ho osehnaly zpatky do lesa, ale pak po zbytek noci kdyz se kdekoliv cokoliv susklo, tak jsme uz videly jak nam na hlavu skace nejakej jeho kamarad. Jen pro predstavu, possum vypada asi takhle, a je to zhruba 30 cm veliky...

No, nastesti jsme noc prezily a v 7 rano uz jsme se zacaly chystat na nasi prvni turu. Vybraly jme stezku, ktera byla 10.6 km dlouha a prochazela kolem asi 3 ruznych vodopadu. Tady jsme na zacatku tury, u vchodu do parku


Hollie kontrolovala, jestli se dovolame pomoci, kdyby se nam cestou neco stalo. Ale jen to predstira, o signalu na telefonu jsme si mohly jen nechat zdat.

To ja jsem si zase hrala na Tarzana. Vzdycky jsem si myslela, ze houpani na lianach je nesmysl a vymysl filmovych reziseru. Tady tomu jeste moc neverim, tak jen predstiram ze visim na liane

Tady uz jsem trochu odvaznejsi a uz na ni sedim temer celou svou vahou

A tady vidim ze to vazne funguje!

Jen tak mimochodem, houpu se nad potokem, takze kdyby to pode mnou byvalo ruplo, pekne bych se vymachala a cestou domu (coz bylo dalsi asi 2 hodiny) bych byvala zmrzla!

Krome lian jsem taky prozkoumavala stromy. A to tak ze i zevnitr!

Nektery stromy a kere jsou tu pekne zakerny. Treba tenhle, vypada z dalky jako normalni stromek, ale listy bych nedoporucovala trhat!

Prestoze cesta mela byt 10.6 km, jsem si jista ze jsme s Hollie usly minimalne 12 km. Mistama cesta neni videt a neni znacena, takze jsme se porad vracely tam a zpatky. V jednu chvili skutecne cesta skoncila hromadou kameni a jedina dalsi moznost byla prebrodit nad vodopadama. Jenze voda mela asi 10 stupnu a zadna lavka ani kameni po kterem bysme preskakaly nebyly. Takze jsem si musely sundat boty a vazne to prejit tou ledovou vodou! A to jsme ani nevedely jestli jdeme spravnou cestou, ale nastesti na druhe strane vodopadu stezka pokracovala. Tady Hollie hleda cestu...

No a tady uz jsou ty slibene vodopady

Po navratu do kempu jsme daly rychly obed a vyrazily na dalsi stezku, tentokrat jen kratouckou v korunach stromu. Slo se po takovem houpacim moste, na ktery smi najednou maximalne 6 lidi. My tam byly skoro sami, tak to bylo v pohode.

A take se da po zebriku vysplhat na 30 metrovy strom. Hollie vysla asi prvni tri pricky a vzdala to, ja jsem vysla az nahoru. Ale musim priznat, ze i me prijemne nebylo. Trochu jsem se tam nahore klepala...


A ze stromu byl krasnej vyhled na cely park

Vecer jsme zase padly, v noci nam za hlavou pri uplnku vyl pes dingo, takze jsme se baly jit i na zachod. No ale kempovani jsme prezily, druhy den jsme podnikly kratsi, asi 5km dlouhou 'prochazku' k dalsim vodopadum a v poledne jsme vyrazily zpatky domu. Ted uz jsem zpatky v praci, ale asi si umite predstavit jak jsme obe vyrizene. Ve ctvrtek jsme mely obe prvni sluzubu po navratu a to hned rano, takze jsme tam obe zyvaly a tak tak jsme to tech 7 hodin na nohou ustaly. Ted uz jsem se z toho skoro vykuryrovala a uz planujeme dalsi vylet.

Tak to je vse, mejte se krasne a ja zas neco brzy pridam (doufam)

Soňa